Fotogalerie

Girona

Na soutoku řek Ter a Onyar leží starobylé město Girona. Toto město založili Ibérové, následně se do dějin i architektury města zapsali Římané, Arabové a Židé. Dnes je Girona druhým největším městem Katalánska.

Turističtí průvodci doporučují pro svou strategickou polohu zvolit Gironu jako základnu pro výlety do okolí. V dosahu 50 km najdete středověká městečka Besalú, Pals a Peratallada, několik atraktivních pláží a letovisek jako Lloret de Mar, Blanes či Tossa de Mar na Costa Bravě a další zajímavá místa. Na škodu není ani blízkost letiště, na nějž létá z Bratislavy nízkonákladová letecká společnost Ryanair.

V samotné Gironě je také ledacos k vidění. Doporučuji špacír po pěších mostech přes řeku Onyar, z nichž je hezký výhled na barevné staré domy s balkóny plnými ještě barevnějšího prádla. Příjemná je také procházka po římských hradbách se středověkými věžemi od náměstí Plaça de Catalunya po ulici Carrer de Sant Cristófol. Z hradeb je krásný pohled jak na katedrálu a středověké město, tak na současnou městskou zástavbu. Katedrála (Catedral de Santa Maria de Girona) se začala stavět ve 14.století na místě původního kostela a ve své době to byla nejširší jednolodní stavba na světě. Katedrála byla stejně jako mnohé další monumentální církevní stavby dokončena až ve 20.století. Před její prohlídkou musíte ještě zdolat devadesát schodů a zaplatit 5€ (jak příjemná, ba přímo křesťanská cena ve srovnání s jinou notoricky známou katedrálou) Schody a katedrála mě škodolibě vybízely k vyfocení, abych pak zjistil, že není kam udělat krok vzad, že můj objektiv není dost širokoúhlý a že se stejně na fotce linie kácí na všechny strany. Alespoň mám pádný argument pro moji drahou polovičku na investici do dalšího sklíčka. Samotná katedrála má gotický interiér , v bočních kaplích jsou barokní oltáře a v kapitulní síni a sakristii je muzeum ve kterém můžete vidět všechny ty dúležité nezbytnosti pro vykonání efektní bohoslužby. Ke katedrále je přilepen románský ambit, anebo správněji, katedrála je přilepena k románskému ambitu, abych dodržel časovou osu. Focení v katedrále je zakázáno, což část turistů ignoruje, já jsem si cvakl alespoň jednou, ale ještě teď se za to stydím.

Přes katedrálu jsem zase skončil u focení. Jako skoro vždy, když jsem na novém místě, fotím atraktivní, milionkrát a často lépe vyfocené scenérie, kterých je plný web. Přitom stačí zahnout o ulici dřív, počkat na jiné světlo, nebo se podívat na scénu z jiného úhlu a může vzniknout zajímavá fotka. Slibuji Girono, že bude-li příležitost, pokusím se o neběžnou fotku příště, a nezapomenu na arabské lázně a židovské muzeum, jejichž návštěvu jsem plánoval , ale nestihl.

Ještě pár slov o místních. Katalánci jsou hrdí patrioti, v kdejakém okně visí katalánská vlajka. Je to pochopitelné, v občanské válce stáli na straně republikánů, a Francovi fašisté jim to dali po svém vítězství sežrat . Katalánština byla dokonce zakázaným jazykem. Teprve po pádu Francova režimu se Katalánsko začalo rozvíjet a dnes je spolu s Madridem nejdynamičtějším regionem ve Španělsku. Že to může být i na škodu si člověk uvědomí, když projíždí jednou průmyslovou zónou za druhou. Hezké bylo sledovat místní při finále MS ve fotbale. Během zápasu všichni seděli doma u televize. Po vítězství Španělska mladí vzali vlajky, naskákali do aut a do rána jezdili v ulicích.

Pár záběrů jsem pořídil na trhu v Parc de la Devesa . Ceny tady nebyly nižší jak v obchodních řetězcích, ale atmosféra byla moc fajn. Cedule NO CHINA u zboží hovořily sami za sebe.Na trzích lze koupit cokoli od šunky přes zeleninu až po kalhotky. Moje drahá by vám řekla, že mě stejně nic jiného nezajímá. Není to úplně pravda, taky si rád občas zafotím.

Nakonec se zmíním o návštěvě místního Baumaxu. Nebudu rozebírat proč jsem na dovolené vlezl do Baumaxu, ale faktem je, že u pokladny č.4 sedí katalánka s obrovskýma očima, která se na mě při placení nádherně usmála. Pokud se takhle usmívá na každého zákazníka, pak má u mne španělský manegement Baumaxu bod. No a pokud její úsměv patřil pouze mě, pak mám ten bod já .